úterý 4. června 2013

Petr Steiner (v BRNKu)

Je pro mě mimořádným potěšením, že vás mohu osobně i jménem Brněnského naratologického kroužku na závěr semestru pozvat na přednášku neuvěřitelně erudovaného, a zároveň okouzlujícím způsobem a v nejlepším slova smyslu šíleného literárního vědce Petra Steinera. Petr Steiner je jeden z největších světových odborníků na problematiku ruského formalismu, editor a překladatel několika vlivných antologií českého strukturalismu do angličtiny, člověk s neuvěřitelným rozhledem na poli strukturalismu i poststrukturalismu, s nemenším rozhledem v dějinách (nejen) ruské literatury, lingvistiky a poetiky… a v neposlední řadě muž s nezaměnitelným smyslem pro humor. A právě on přijal naše pozvání a poctí nás ve středu 5. června v Brněnském naratologickém kroužku svou návštěvou, při jejíž příležitosti si připravil přednášku o Šklovského a Kulešovově filmové adaptaci povídky Jacka Londona.

P. Steiner (uprostřed) s F. A. Podhajským (vlevo) a M. Suchomelem (vpravo)

Steiner začal akademickou dráhu studiem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, odkud se přesunul roku 1968 přímo na Yale, kde roku 1976 obhájil disertaci srovnávající tradici ruského formalismu a českého strukturalismu (From Formalism to Structuralism: A Comparative Study of Russian Formalism and Prague Structuralism. Yale University, 1976). Ze své disertace pak volně vyšel při práci na své legendární knize Ruský formalismus: Metapoetika (Host 2011, původně 1984). Ve vztahu k dosavadním studiím o ruském literárněvědném formalismu v ní nabídl Steiner radikálně odlišný a svým způsobem revoluční postoj. V argumentačně brilantní úvodní kapitole vysvětluje, že zabývat se ruským formalismem jakožto jednotným hnutím či směrem je vlastně velmi problematické, protože tento je generačně, východisky, postupy i badatelskými cíli vnitřně nesourodým jevem. K tomu však Steiner ve své knize dochází až společně se čtenářem.

Do centra své metodologické kapitoly totiž staví právě snahu zodpovědět otázku, jak se lze ruským formalismem zabývat jako na základě určitých parametrů rozpoznatelným celkem, který je možné posléze nějak vymezit, rozčlenit a vysvětlit. V duchu výkladových postupů analytické filozofie postupně vloží do diskuze vždy další možnou tezi o ruském formalismu jakožto jednotném systému vztahů, tu posléze rozpracuje do důsledků, čímž odhalí všechny její nedostatky, na základě nichž ji zamítne a posune se k další možné tezi. Ironické je, že nakonec zamítne všechny – čímž debatu stočí k otázce, zda je vůbec efektivní a oprávněné zahrnovat tuto různorodou skupinu myslitelů s různorodými východisky, nástroji i postoji pod jedno označení. Jak přesně argumentačně postupuje a k jakým dílčím závěrům dochází, vám prozrazovat nebudu (o tom snad někdy jindy), nicméně ve své knize posléze volí svého druhu metapoetický přístup k formalismu, zejména pak navrhuje slavné rozdělení formalismu pod označení stroj, organismus a systém.


Nenechte se ovšem zmást líbivými metaforickými nálepkami, protože Steiner pracuje i nadále s impozantně rozsáhlým korpusem zkoumaného primárního materiálu, širšími teoretickými i historickými souvislostmi a především se stejně pečlivě vedenou argumentací – ovšem už zdaleka ne tak lineární – jako v případě první kapitoly. O Steinerově knize Ruský formalismus: Metapoetika se tak rozsáhle rozepisuji zejména proto, že ji považuji za jednu z nejlépe vystavěných, vyargumentovaných a napsaných (meta)teoretických – ale vlastně obecně vědeckých – knih, které jsem v životě četl a Steinerův způsob argumentace, kdy autor sám je v textu okázale přítomným průvodcem spletí tvrzení, postojů a různých hledisek, mi připadal a stále připadá nesmírně inspirativní. Jinými slovy, málokterou knihu vám mohu tak vřele doporučit jako Ruský formalismus: Metapoetika (a zajímavé je přečíst si i původní disertaci a obě práce – napsané s osmiletým odstupem – srovnat), která navíc existuje i ve vypiplaném českém překladu Františka A. Podhajského.

Petr Steiner (který v angličtině publikuje pod jménem Peter Steiner) během sedmdesátých a osmdesátých let vydal rovněž několik vlivných antologií překladů českého strukturalismu do angličtiny (byť tyto jsou dnes některými hispanisty kritizovány jako zavádějící). Už roku 1978 publikoval společně s Johnem Burbankem dvousvazkový výbor z Jana Mukařovského – Word and Verbal Art & Structure a Sign, and Function. Steiner do nich přispěl i svými autorskými studiemi, přičemž k výše zmíněným svazkům přibyla roku 1982 ještě kniha The Prague School: Selected Writings. Steiner se pak redakčně či překladatelsky podílel i na výboru Jakobsonových prací, souboru sémiotických textů či na antologii věnované památce Felixe Vodičky. Vedle toho Steiner neustále učil, nejdříve na Yale (kde studoval), později na Michiganské univerzitě, na Harvardu a nakonec na Pensylvánské univerzitě, kde působí už jako profesor s definitivou dodnes.

Základní kámen Steinerovy vědecké práce představují studie, které publikoval už během studia a samozřejmě i posléze, přičemž jeho záběr a erudice jsou vpravdě obdivuhodné, což dokazuje koneckonců jak kniha jeho statí Lustrování literatury: Česká fikce v politickém kontextu (NLN 2002, původně 2000), kde se od metateoretického uvažování posunul k ideologické analýze literatury, tak řada dalších slavistických příspěvků o literatuře, poetice a lingvistice. Je to prostě frajer – a jeden z nejzajímavějších lidí, které jsem měl v akademickém světě příležitost poznat, a to zejména díky pro mě mimořádně přínosnému semináři na Filozofické fakultě MU před dvěma lety.  


Jeho zítřejší přednášku v Brněnském naratologickém kroužku (pořádanou tentokrát ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.) vám tedy mohu doporučit nejen oficiálně jako předseda BRNKu, ale zejména ze své soukromé perspektivy, z níž jsem koneckonců psal i celý tento krátký text – když nepřijdete, určitě prohloupíte. (Ano, s dopravou je to v těchto dnech poněkud svízelné a někteří z vás možná máte žebříček priorit nastaven na mnohem existenčnější modus, ale pak asi tyto řádky ani nečtete… přinejmenším ne v době, kdy je to pozvání aktuální.) Doufám tedy, že se s co největším množstvím z vás zítra 5. června setkám v 17:00 v učebně C34 (kinosál) v budově Filozofické fakulty MU v Brně na Arne Nováka 1.

PŘIKLÁDÁM OFICIÁLNÍ POZVÁNKU:

Přednáška

Prof. Petra Steinera
(University of Pennsylvania)

„Ozvláštněný zákon: Jack London v adaptaci Šklovského/Kulešova

se koná ve středu 5. června 2013 od 17.00
na FILOZOFICKÉ FAKULTĚ
v učebně C 34

(Arna Nováka 1, Brno)

Anotace: Přednáška se bude zabývat adaptací Londonovy povídky Neočekávané (1907), kterou do filmového média převedli režisér Lev Kulešov a scenárista Viktor Šklovskij ve snímku Podle zákona (1926). Pertinentní též bude Šklovského pojem ozvláštnění a právní teorie Carla Schmitta.