středa 1. května 2013

Daredevil: Muž beze strachu - Bendisův komiksový majstrštyk poprvé a počtvrté

Pevně doufám, že v českém kulturním kontextu už není potřeba v případě komiksů šířit jakousi osvětu o estetické plnohodnotnosti této umělecké formy. A nic člověku neudělá větší radost, než když se mu do rukou po čase opět dostane komiksová kniha či souboru komiksových, co nejenže může vřele doporučit, ale dokonce je nasnadě tvrdit, že jde o svého druhu povinnost ji či tento soubor přečíst a vlastnit.

Jedním z takových je i Daredevil: Muž beze strachu, soubor čtyř svazků o slepém ochránci Hell's Kitchen, který kdysi při nehodě sice přišel o zrak, ale ostatní smysly naopak zásah radioaktivní látkou extrémně posílil. V soukromém životě je právník Matt Murdock, v superhrdinském Daredevil - a Muž beze strachu scenáristy Briana Michaela Bendise tyto dva světy ve svém vynikajícím díle nebezpečně propojuje.

Následující článek je tvořen dvěma mými dílčími (a pro tento účel lehce upravenými) texty napsanými při příležitosti vydání první a čtvrté knihy, takže zachycuje začátek i finále série, přičemž některé dílčí vývojové zvraty sice prozrazuje, ale snažil jsem se je psát tak, abych nikomu překvapení neprozradil, a zároveň zachytil výjimečnost tohoto komiksového celku.

























KNIHA PRVNÍ

Daredevil u nás zatím neměl mnoho příležitostí představit se jako superhrdina, zapomeneme-li milosrdně na mizerné filmové zpracování, jehož hrdina nemá s recenzovaným komiksem de facto nic společného.  Je ostatně dobré připomenout, že Daredevil je sice slepý superhrdina, který díky určitému radaru v hlavě vlastně slepý není, ale komiks Daredevil: Muž beze strachu přísně vzato superhrdinský není. Scenárista Brian Michael Bendis k superhrdinské tematice přistoupil v tomto případě značně osobitě, kdy každý ze tří příběhů čerpá z jiného žánru a každý z nich zásadně přetváří, posouvá s ním spojované významy a znejišťuje konvenční očekávání: detektivka, politický thriller, soudní drama.

V prvním příběhu je navíc Daredevil vlastně jen vedlejší postava a ve třetím drtivou většinu času vystupuje v civilu. Přitom právě tyto části knihy - obě o dost výrazně kratší než prostřední příběh - nejlépe ukazují, jak superhrdinská tematika Bendisovi slouží coby odrazový můstek k vynalézavé autorské hře s ustavenými pravidly. Ve všech třech příbězích je univerzum superhrdinů nahlíženo z vnějších pozic: běžných občanů města, novinářů, policistů, mafie, justice… První a třetí příběh ale tuto perspektivu výrazně z(a)ostřují.

Úvodní vypráví o chlapci Timmym, jehož otec (maskovaný padouch) někam zmizel. Timmy nekomunikuje s okolím, jen kreslí obrazy traumatických vzpomínek a mumlá si repliky jeho postav:  svého otce a Daredevila. Vypravěčem je novinář Ben Urich, blízký Daredevilův přítel, který se snaží Timmyho příběh objasnit  navzdory zásadně odlišným rozkazům svého nadřízeného (dělá ve stejných novinách jako Peter Parker/Spider-Man, který se tu v civilu několikrát objeví). Do centra zájmu se dostávají otázky obvykle se superhrdinským komiksem nespojované - novinářská etika a poslání, domácí násilí, okázalý nezájem policistů v případě „super" problémů a umělecká forma komiksu jako taková. Celý první příběh má výrazně introspektivní nádech, znejasňuje hranice mezi myšlenkami, představami, sny a skutečností - přičemž tento efekt by nebyl v takové míře naplnitelný bez kongeniálního spojení s kresbou Davida Macka.


Mack s Bendisem experimentují s vyjadřovacími možnostmi komiksu a popírají relativně klasický model stránek uspořádaných do okének v řadách pod sebou. Souběžně na jedné stránce zprostředkovávají různé roviny vnímání postav pomocí různých kreslířských technik, rámování a vzájemného „slévání" jednotlivých obrázků do vyšších významových celků. Náhlé vstupy malých okýnek a opakování jednoho momentu ve zmenšujících/zvětšujících se rámech pod sebou čtenářskou pozornost zároveň vedou a zároveň nutí být v neustálé pozornosti. Kombinují se radikálně odlišné způsoby kresby a barevné postupy, kombinují se „realistické" a abstraktní výjevy, nápisy útočí všech stran, do toku obrazů a textu vstupují obrázky novinových textů. O mediální nepřenositelnosti impozantního přístupu nejlépe svědčí to, jak obtížně se popisuje; vysoce expresivní způsob vyprávění navíc dokonale odpovídá požadavkům skvělého příběhu, do něhož Daredevil osobně vstoupí jako katarzní prvek víceméně v úplném závěru.


Jestli je první příběh vyprávěn vysoce introspektivně, třetí naopak volí mnohem objektivnější stanovisko. Superhrdina je nespravedlivě obviněn z vraždy policisty, ocitá se v soudním líčení - a spolu s ním i celý koncept superhrdinství. Jeho advokátem je Matt Murdock (Daredevil), který se ocitá v  těžké osobní pozici, cítí řadu výčitek i pochybností. Předvolává k soudu další superhrdiny, snaží se nabourat demagogickou argumentaci žalobce, ale síla předsudků je mocná… Na několika desítkách stran skvěle rozvíjené drama má navíc nečekané rozuzlení a nepříjemnou pointu na závěr.

Jednoznačně nejrozsáhlejší segment knihy (skoro 300 stran) ale zabírá druhý příběh, který sleduje několik dějových i významových linií. Zároveň s chytrou žánrovou zápletkou o pádu mocného gangstera Kingpina rozvíjí mnohem komplexnější problematiku vztahů mezi superhrdiny/superpadouchy, mezi superhrdiny a médii/mafií/policií, mezi rodiči a dětmi či opět obecněji etické problémy superhrdinství. Ani v jedné z  oblastí Bendis nedává přímočaré odpovědi, spíš otevírá zvláštní debatu se čtenářem, která posléze pokračuje ve třetím soudním příběhu.

Ačkoliv druhý a třetí příběh nekreslil Mack a mají mnohem standardnější vizuální podobu i radikálně odlišný rytmus než spirálovité vyprávění prvního příběhu, Bendis nenabízí jednoduché žánrové vyprávěnky. Pracuje s různými časovými rovinami, kdy skáče dopředu a dozadu, staví postavy před složitá dilemata a nechává často čtenáře v nejistotě, kam si informace zařadit a jak se k nim postavit. Stylisticky úchvatný je pak v rámci druhého příběhu komiksový sešit (tj. pár desítek stran), ve kterém nikdo nemluví.


KNIHA ČTVRTÁ

Daredevil scenáristy Briana Michaela Bendise a kreslíře Alexe Maleeva patří mezi nejlepší u nás dostupné komiksové série a je vskutku smutnou zprávou pro fanoušky, že čtvrtá kniha je zároveň poslednímdaredevilovským příspěvkem tohoto autorského týmu. Daredevil je hrdina s mnohaletou tradicí, ale scenárista Brian Michael Bendis se Daredevila ve svém velkolepém příběhu rozhodl postavit do nezáviděníhodné situace: co kdyby veřejnost hrdinovu tajnou identitu zjistila? co by se stalo? Bendis je neuvěřitelně obratný vypravěč a Daredevilův příběh se rozpíná nejen horizontálně (kdy je skutečnost Murduckova odhalení propojena s mnoha dalšími souběžně probíhajícími skutečnostmi), ale i vertikálně (kdy je skutečnost Murdockova odhalení napojena na řadu událostí dob více či méně minulých). A ve čtvrté knize tento příběh vyvrcholí…

Daredevilova čtvrtá kniha je hned po té první jednoznačně nejlepší a s plnou silou demonstruje Bendisovu schopnost provazovat osud Matta Murdocka s řadou paralelně probíhajících událostí. Není to jen příběh jednoho hrdiny, je to mnohovrstevnatý příběh jedné městské části, jeho více či méně důležitých vedlejších postav, kdy se o Daredevilovi často mluví jen nepřímo a kdy vstupuje do osobních příběhů těchto hrdinů všedního dne jako vedlejší postava on, zatímco pozoruje, jak se oni vyrovnávají se jeho existencí.

Touto vypravěčskou technikou Bendis vlastně před lety v prvním Daredevilovi začal a začíná jí i čtvrtou knihu v příběhu Desatero. Murdockova/Daredevilova identita je odhalena (byť stále chybí důkazy) a obyvatelé Hell’s Kitchen jako by nevěděli, jak se k tomuto faktu postavit. Pořádají tedy jakési sezení, kde má každý s Daredevilem nějakou zkušenost. Zdánlivě nespojité příběhy jednotlivých účastníků se s postupujícím vyprávěním typicky bendisovsky slévají do jednoho celistvého dějového rámce s vynikající pointou, do něhož jsou navíc postupně zapojovány jako vedlejší události některé klíčové okamžiky předchozích knih. 134 stránkové Desatero navíc připravuje půdu pro velkolepé finále.

Arcipadouch Wilson Fisk alias zločinecký guru Kingpin, který je momentálně ve vězení, v něm rozehrává svou poslední hru proti Mattu Murdockovi alias Daredevilovi. Manipuluje přitom médii i FBI, přičemž Bendis buduje zápletku pomocí hitchcockovského MacGuffina: Kingpin má soubor nezpochybnitelných důkazních materiálů proti Murdockovi, který je ochoten dát FBI za vymazaný trestní rejstřík a propuštění z vězení. Do vyprávění se vrací všechny klíčové postavy Bendisovy ságy o dopadech veřejného odhalení na Murdockovu osobnost, jeho osobní život i jeho nejbližší okolí. Vrací se (bývalá) manželka Milla, vrací se femme fatale Elektra, vrací se zrzavá superšpiónka Black Widow a vrací se i Daredevilův hlavní zabijácký protivník Bullseye, který už mu život párkrát zatraceně nepříjemným způsobem zpřeházel.

Podobně jako na mikroúrovni v Desateru se na makroúrovni ve finále celkového příběhu spojují jednotlivé dějové linie předchozích knih, proměňují se užité žánry a boří se klišé superhrdinského komiksu jakožto přímočaré zábavy pro hloupější čtenáře (pokud jim snad ještě někdo věří). A nakonec dostanete pár bonusových příběhů, z nichž jeden pracuje s alternativní historií („Co kdyby… Karen Pageová přežila?“) – a nakonec dospěje jinou cestou ke stejnému závěru jako ta oficiální, k níž tvoří v mnoha ohledech skvělou paralelu, a to nejen proto, že i v ní se pracuje s alternativní verzí vyprávěných událostí.

Výhodou čtvrtého Daredevila: Muže beze strachu zároveň je, že víceméně dostanete všechny potřebné informace, které k pochopení zápletky i příběhu potřebujete, takže není třeba načítat předchozí tři svazky – nicméně, až Daredevila dočtete, stejně se k nim nakonec dostanete. Upřímně řečeno, tahle superhrdinská série bezesporu patří svou významovou i vypravěčskou komplexností (ale i graficky) mezi ty nejlepší, které jsem kdy četl a souběžně s Bažináčem Allana Moora zároveň pak mezi ty nejlepší, co u nás (nejen) za posledních pár let vyšly.