středa 8. července 2015

Post-ritrovato plus dva rozhovory

Minulý týden jsem se vrátil z nejlepšího filmového festivalu, jakého jsem se kdy účastnil - a určitě pojedu i za rok: Cinema Ritrovato v Boloni. Momentálně dávám dohromady analyticky pojatou reportáž sem na blog [EDIT: najdete ji zde], prozatím se zájemci o cinemetriku mohou podívat na nějaká ta čísla tady. Uznávám, že sama o sobě moc neřeknou, ale přinejmenším vás může překvapit, nakolik se střihová skladba na rozdíl ode dneška v rámci jednotlivého roku lišila.

Soustřeďoval jsem se především na filmy desátých let, která sice na první pohled nejsou nejvíc sexy kinematografickým obdobím, leč zdání klame a právě desátá léta nám poví o rozmanitých možnostech filmového umění víc než kterákoli z následujících dekád. Je to doba hledání, ustavování, střídání a experimentování - a to nikoli na poli avantgardy jako v následujícím období, ale v rámci středního proudu. Nejednotnost střihových vzorců tomu jen napovídá. Více ostatně napíši v reportáži. 

Chystáme se se ženou i na Letní filmovou školu, kde se možná s některými z vás potkám, ale proti Cinema Ritrovato se vzdor přátelsky různorodé nabídce tato jeví poněkud neinspirativně. Uznávám však, že podobné srovnání není příliš fér. O to příjemnější je pro mě nicméně fakt, že jsem v katalogu dostal příležitost podchytit a budu moci osobně uvést právě ty filmy, které patří mezi archivně mimořádně zajímavé - tři britské exilové snímky Karla Lamače, z nichž dva je u nás jinak skoro nemožné mimo Národní filmový archiv zhlédnout.

Během posledního měsíce jsem byl však aktivní i mediálně. Jednou jsem hovořil do televize o Hitchcocově Psychu (je veskrze podivnou zkušeností, když po brzkém ránu doma z obýváku hovoříte skrze mobil kamsi do nicoty - a na druhém konci drátu je vskutku děsivé množství lidí), čímž jsem narušil klidné vody Studia 6 přívalem cinefilního bláznovství. Zajímavějším může pro čtenáře však být poskytnutí rozhovoru dvěma tiskovinám, zejména pak v souvislosti s vydáním mé knihy Rozbor filmu. První byl do bulletinu brněnského kina Art, v druhém jsem měl čest zodpovídat otázky Literárním novinám.

Cinema Ritrovato: na noční venkovní projekci restaurované kopie filmu Assunta Spina (1915) mi zřejmě ani první řada nestačí a cpu se k plátnu tak blízko, jak jen to jde